Jako malá (ještě menší) si vzpomínám, jak pro mě byly kopretiny vzácné. Louku za domem vždy na jaře posely květy pampelišek, později v létě pak žluté a fialové květy, co ani nevím, jak se jmenují, i růžové a bílé (vím, jetel!)... ale kopretiny byly vždy jen jeden jediný trs na okraji louky. Abych tu romantiku trochu rozčísla, tak konkrétně u sousedovic popelnice to bylo. Než jednou zvítězila sekačka nebo něco takového ještě víc neromantického. Od té doby jsem tu kopretiny nepotkala, jen jsem si je moc přála na zahradě mít - považte ty škubané kytice do vázy ze všeho toho bejlího, bez kopretin zkrátka nejsou ono.
Až jsem je teď potkala v IKEA. A byla jsem jasná.
Doma jsem sice nenašla žádný rozměrově odpovídající obal, ale lepidlo a dva papírové pytlíky od hub to zatím spravily. Ven květináč přemístím až někdy... později.
Tiež sa mi páčia, len dsa bojím kolko mi vydržia, ale premýšľam nad nimi...jééé...pripomínajú mi detstvo, lúku za domom...
OdpovědětVymazatTaky je zbožňuju... Sluší jim to u vás... P.
OdpovědětVymazatKrása :)....a je to kútik v kuchyni ?
OdpovědětVymazatAno, přesně tam :)
VymazatKrásný stoleček! Super tvar, polička, barva, všechno! A kopretiny taky miluju, jsou to asi moje nejoblíbenější kytky :)
OdpovědětVymazatBarva by mohla být lepší, někdo se na něm vyřádil štětkolakem, ale co už. Mám ho ráda i tak :)
VymazatTakové mívala moje babička. Krása.
OdpovědětVymazat