Josífkovo

Vážně jsou to už dva roky? Ve 23:23 na minutu přesně... Pan doktor stál opodál, což je úsměvné, abych měla "svůj vysněný porod". I dojemné, že to se mnou zkusil a nehnal mě za každou cenu na císaře, což všichni ostatní porodníci ano - dokonce už jen od pouhého pohledu - to už úsměvné bohužel není.
Manžel stál v tuto dobu u mé hlavy a nechával si drtit ruku. A já myslela na to, jestli ještě nějakou dobu u mě ustojí, protože to pro něj po nemoci bylo těžké.
Nejabsurdnější vzpomínka na prvním místě zůstává ta na výměnu jeho pytlíku ileostomie tři hodiny před porodem, kterou jsme dali na dvě kontrakce :)

Dort ani žádnou větší oslavu jsem v plánu dnes neměla. I tak to byl velmi hektický den až až. Když jsem ale v sedm večer zahlédla meloun v lednici, přeci jen jsem neodolala.

Josífek koukal sice zprvu dost vyjeveně, ale nikdy jsem nezažila větší nadšení z dortu, který se z talířku vypařil takřka za minutu.

Fouká celá rodina