Kluci se na ně vrhli s gustem a přidala se i Anežka v šatičkách a střevíčkách, jak přišla ze školy... Taky by Vás za to rodiče v dobách Vašeho dětství přetrhli? Mě teda jo :)
Bábovičky jsou boží, boží a boží a na Hugo chodí bos je ještě mají!
pondělí 21. září 2015
Kovové bábovičky
Tak už! Po pár letech váhání a kochání se, jsem ten původní obal s originálními kovovými bábovičkami teda rozdělala! Dokud je ještě počasí. Dokud jsou děti malé. I když k nim není ještě to vysněné pískoviště na vlastní zahradě.
Kluci se na ně vrhli s gustem a přidala se i Anežka v šatičkách a střevíčkách, jak přišla ze školy... Taky by Vás za to rodiče v dobách Vašeho dětství přetrhli? Mě teda jo :)
Bábovičky jsou boží, boží a boží a na Hugo chodí bos je ještě mají!
Kluci se na ně vrhli s gustem a přidala se i Anežka v šatičkách a střevíčkách, jak přišla ze školy... Taky by Vás za to rodiče v dobách Vašeho dětství přetrhli? Mě teda jo :)
Bábovičky jsou boží, boží a boží a na Hugo chodí bos je ještě mají!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
mám takovou jednu z blešáku:)ale na hugo je pořád chodím okukovat a nenávidím právě naše auto, co potřebuje nové zimní gumy a já si tak nemůžu(klukům samosebou!)dopřát...ale já vyklepu gauče a našetřim si drobný:)a moc to sluší dětičkám!
OdpovědětVymazatJani ja som asi vo veku tvojej mamy a moje deti mali samozrejme tieto boží..., ale aj moderné , farebné plastové, ale ! zbytočne, my sme v piesku vydržali sekundu, dcéra v dvoch rokoch visela z preliezačky- raketa, mamy híkali, syn by rád ostal a bozkával na líčko dievčatká, ale hyperácko- autistický režim zavelil- smer alej , Obora, čiže putovanie, zbieranie plodov lesa a lúk a keď sme nachodili kilometre, potom doma syn spal, hyperáčka sedela na šerblíku a z tatových encyklopédii (minerálov, rastlín, živočíchov, húb, hmyzu....) určovala, čo si v lese nazbierala...(už medzi druhým a tretím rokom ).
OdpovědětVymazatTvoje deti su tak štýlové ako ty !
A tvojich chlapcov by som na pieskovisku bozkávala na líčko zase ja !
:-)
PS : Deti, rozumej staršiu dcéru ,by som,, roztrhla,, hneď v prvých mesiacoch života, v pol roku stála a o pol dvanástej v noci ešte nespala....no to trhanie za jej životné prejavy som musela opustiť, nemala by som decko !....dnes mi je ľúto, že som ju vôbec toľko umravňovala, aby bola ako ostatní, nevedela som, že je ADHD, asperger k tomu....mala som híkať a tlieskať pri každom prejave...aj keď som s ňou hneď v JEJ živote začala ,,putovať,, inou cestou...a to mi ostalo ( preto Milan...a hlási sa ďaľšie dieťa )
:-)