Mokrý pátek

V pátek jsem si zase vzala kluky k nám. Dopoledne vypadalo počasí ještě všelijak, odpoledne se udělalo krásně, teplo, paráda. Vzala jsem je, že půjdeme k babičce. Hned venku jsem si všimla velkých černých mraků v dálce, ale říkala jsem, to stihnem... O kus dál jsem tomu pořád věřila. Pak když už jsme šli kousek kolem domu, kde kluci bydlí, ještě jsem doufala, že to půjde bokem a nás se to nedotkne. Asi 20 metrů od domu se najednou zvedl vítr, začalo všechno volné lítat a během mžiku padaly obrovské kapky, které nás totalně zmáchaly během pár vteřin, nestačili jsme ani přeběhnout silnici.
Večer už se tu mluvilo o tornádu, naštěstí na opačném konci města...

Teď už těžko říct z čeho je mokrý víc...

"A teď s tím prásknu o zem: tři, dva, jednáááá..."

 Anežce jsem na převlečení z tašky vydolovala jenom moje plavky, měla je jako šaty. Její šaty měly jedinou suchou část o rozloze jen několika málo centimetrů. Vlas na hlavě neměla suchý ani jeden.