Andílek

V devět večer se vracíme domů z Prahy. Tchán nám dává lísteček ze školky, že mají mít děti zítra bílé oblečení a čelenku na převlek za anděla. O půlnoci hledám čelenku, kterou jsem kupovala Anežce, když ji byl sotva rok. A vyrábím na ni hvězdu. Čelenka je potištěná obrázky, z druhé strany naštěstí bílá. Jenže v naší domácnosti se nevedou čtvrtky. Vzpomínám na bílou čokoládu, co jsem před pár dny koupila. Je v papírové krabičce. Šablonku na hvězdu - ať žije cukroví, obtáhnu formičku na linecké. Ještě vyštrachat v ložnici, kde spí Toníček, tavnou pistoli. Slepit. Na ráno má připravené punčošky ještě po mě; spodničku k šatům, co je chci teprve šít; tričko, co jsme zapomněli vrátit a flek na břiše zamaskuje bílý kožíšek.

Dobrou noc.