Dopis kamarádce

Asi bych nemela klidne sny, kdybych nenapsala, tak se radsi vcas vypovidam. Ja vim, jak moji vychovou trpis, vidim to na tobe. Mas pocit, ze Anezce vse projde, ma volne hranice a prerusta mi pres hlavu. V takove atmosfere se pak necitime dobre ani jedna. Rada bych ti nabidla jiny pohled. Ano, Tonikovi provadi nepekne veci, ale myslim si, ze oba se s tim umi vyporadat po svem. Tonik uz neni bezbranne miminko, umi Anezku pekne pokousat, pripadne kdyz ji nezvladne svou silou (kterou mimochodem nema malou), tak si nas umi privolat na pomoc. Anezka na sebe chce obcas upoutat pozornost, pripadne zkousi, co Tonik vydrzi. Ono to v jeji situaci neni nic trestuhodneho - rodice si poridili vetrelce, se kterym se musi o vse delit. Vetrelec roste a umi nove veci a ve finale je to psina. Nekdy pouze jednostranna, ale dostavaji se do faze, kdy se sily vyrovnavaji a behem par mesicu si uz budou rovnocennymi souperi i spiklenci. Minimalne tak mohu usuzovat podle vahy... To Anezky postuchovani vidim tak, ze se vedle sebe uci s Tonikem zit. Mela by si videt, jak se pokazde vrhne na kocarek, kdyz pro ni prijdu do skolky a musi se okamzite s Tonikem olibat a rict mu, jak se ji styskalo. A to jsou presne ty vstupni informace, ktere okoli nema.
Nez jsem mela deti, posuzovala jsem dětné páry uplne stejne - Pokud si nekdo neumi srovnat dite do late, je spatny rodic nebo alespon na spatne ceste. Jenze jsem nasla nove zpusoby, jak se da k vychove pristupovat a nechci se vracet k te vychove, ktera ma sice okamzity efekt (vyprask, vyhruzky, jine tresty), ale zaroven sebou nese strasnou zatez pro to ditete do budoucna. Ja si sebou nesu plnou nůši...
Anezka je na zacatku a zatim z ni sebevedomi spis strika. Nechci ho zahlusit, chci, aby se s nim naucila zachazet sama. V knizkach jsem nasla cesty, ktere to umoznuji, a ja se po nich teprve ucim chodit. Sama jsem nekdy zoufala, ze mi to nejde nebo ze to ani zvladnout nemuzu. Jenze tem myslenkam z knizek verim. A neni to jen o vire, ono to, svete div se, funguje! Ve chvili, kdy pouzivam respektujici pristup, tak vsechno plyne ukazkove. Nikdo se neciti ohrozen a spoluprace je vyborna. Kdyz Anezce verim, kdyz verim i Tonikovi, sami ziskavaji prehled o tom, co dokazi a prirozene se od nas uci. Dnes na me zbylo uspavani obou deti. Anezka se prevlekla do pyzama, vycistily jsme zuby, vybrala si a pustila pohadku v CD prehravaci, ja zatim uspavala Tonika. Kdyz jsem prisla, spala v postylce a cely pokojicek byl uklizeny! Obleceni je srovnane na stole a to dost specifickym zpusobem - srolovana kazda vec zvlast v rulicce.
Deti toho dokazi strasne moc, nesmi od nas ale mit vstepene, ze neco zvladnout proste nemuzou..
Asi z toho nebudes moc moudra, mne je ale lip. Dneska se toho zvladlo hodne bez kriku a to je pro me odmena i cil zaroven. Jen bych strasne moc potrebovala, abych mela i nejakou oporu v okoli...