Na začátku roku jsem se rozhodla, že budu chodit cvičit... Nakonec jsem na odhodlání skoro už zapomněla. Připomínal mi ho vždy jen leták vyvěšený ve vestibulu, kam vodím Anežku na kroužky. Dnes v 17.31 jsem zavěsila telefon s manželem, který akorát parkoval, a v tu chvíli jsem si na cvičení vzpomněla. Začátek v 18.00 hodin. Po zvážení míry zarostlých nohou jsem sáhla po černých legínách, jakožto jediných teplácích, které necourám po zemi. K tomu dlouhé volné tričko. Pod ruku přišlo jedno s obřím nápisem herního serveru ve velikosti odpovídající asi tak dvěma já. Z dobře uložené krabice nezimních bot jsem vytáhla tenisky kupované v Deichmannu v kolekci pro teenagery. O chvilku později jsem jako teenager kvapem přeběhla ulici - to cvičení mám totiž hrozně daleko... Dorazila jsem na kalanetiku. Věkový průměr kolem padesáti let. Zítra budu doražená já. A rozhodně víc než ty paní v letech.
Přesto doufám, že se dostanu dříve než zase za dva měsíce.
Žádné komentáře:
Okomentovat