Volby

Snažím se na výsledcích voleb najít něco pozitivního. Toho negativního je stejně víc, ani dva kusy bábovky přímo od volební komise to nespraví. Naše politika je už delší dobu úplatková aféra sem, korupce tam. Často mě napadne, kam až to může zajít, co by v naší hroší kůži voličů musela být ta pomyslná třešnička na dortu, čím by přetekl pohár trpělivosti... a najednou přijdou volby a zjišťuji, že nejde o hledání cesty ven, ale cesty zpátky. "Však jde jen o politickou stranu." V médiích se o politických stranách mluví pořád - korupce, skandály, miliardy fuč - kdo by strany rozlišoval? "ČSSD se neosvědčila, ODS se neosvědčila, koho tu máme z těch velkých dál, ááá komunisti tu dlouho nebyli, zkusíme je."
Sama s komunisty zkušenosti nemám. Vlastně mi neudělali nic špatného. Jako hodně malá si jen pamatuji, jak se s rodiči dívám v televizi na dav cinkající klíči. Někde v tom davu byl můj manžel coby student střední školy.
A teď, po 23 letech, jsme došli do stádia, kdy mám jít volit a vybírat ne toho nejlepšího kandidáta, ale nejmenší zlo. Jenže příběhů s komunisty jsem slyšela a četla mraky. Jeden takový psala i Soňa Malinová nedávno na svém blogu. Takové příběhy by lidé měli číst. Denně. A nezapomínat je.

Abych ale nekončila tolik pesimisticky. Jsou to jen krajské volby. Narozdíl od neosobních poslanců z televize, krajské zastupitele trochu více známe, jsou pro nás dostupnější... A hlavně, máme dost času pohnout s výsledkem voleb prezidenta a především vzdálenějších parlamentních voleb.