Nejdojemnější divadlo pro mámy. Jakmile jsem měla v dětství trochu rozumu, vychutnávala jsem si tenhle svátek nejprve plánováním, pak realizací a největší třešínkou na dortu byl výsledný mámin dojemný pláč. Začalo to někdy na prvním stupni. To jsem ještě neměla tušení, že se podobně masochistického kozoroha také dočkám, ale, co je
horší, začne s tím mnohem dřív - ještě před školní docházkou.
Manžel mi dnes koupil kytici růží a jednu růži přinesl i Anežce, aby jí to nebylo líto. Hned se začala zajímat, kde má dárky pro mě. (Už před několika týdny vyráběli pro maminky dárečky na kroužku. Měla jsem je uložit s tím, že je teprve dostanu.) Oficiální předání a přání s podáním ruky, objetím, a dokonce vyznáním lásky se pochopitelně bez kapesníku neobešlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat