Jsme doma. Josífek už se se všemi z rodiny přivítal. Nejtěžší to měl Toníček, který se křiku neznámého vetřelce nejdřív hrozně bál, ani přivítat mě nemohl. Volal si k tomu Anežku, aby se šla také podívat na miminko. Pak stačilo, aby ji viděl, jak se k malému má a hned se osmělil také. Od té chvíle miminko pořád hladí, chce ho chovat nebo mu nosí hračky, aby neplakalo. Anežka chce Josífka také stále chovat, už ho i uklidnila v houpačce, a taky jsem se od ní dozvěděla, že jsem pořád tlustá...
 |
| Teď už kámoši |
 |
| I o mašinky se Toník hned rozdělil. Nutno podotknout, že to na pláč Josífka skutečně zabralo :) |
gratulace veliká, máte krásnou rodinu, dům a blog!:))
OdpovědětVymazatMoc krásné ....
OdpovědětVymazatNení nad dětskou upřímnost :-D Jinak gratuluji ke krásné rodině! :)
OdpovědětVymazatTo bude jednou parta tihle tři sourozenci...:)). Mají velký dar, že se mají. Vím, o čem píšu a přesně se mi vybavily chvíle, kdy jsme si domů z porodnice přinesli Emu. Byla jsem přešťastná a tak to zůstává dodnes! Užívej hezkých společných chvil...
OdpovědětVymazatje nádhernej, gratuluju
OdpovědětVymazatJaničko, je nádherný ... moc se vám povedl ... Marki
OdpovědětVymazat