Nepřestávám obdivovat učitelky a družinářky za chuť starat se o tu masu nevlastních dětí. Zcela nepochopitelná je pro mě ale ta pamět na jména. Už mi strašně dlouho nikdo neřekl Janička - naposledy na třídním srazu před čtyřmi lety. Stejně nepochopitelná je pro mě nevyčerpatelná energie a chuť na vymýšlení blbostí v družině. Družinářce jsem letmo tvrdila, že je to 15 let. Doma jsem dopočítala ještě zamlčené tři roky. Anežka si dala obhlídku školy nejprve ráno se školkou a pak odpoledne s námi. Neomylně mě táhla hned do družiny. Nedivím se jí. Sama jsem tam chodila na vlastní přání dokonce pět let.
Na návštěvě u prvňáčků mě identifikovala moje učitelka zpěvu a představila aktuálním žáčkům. Anežka si přála kreslit na tabuli a vymalovala celou mikulášskou partu. Prvňáčci kolem kroužili s křídami a snaživě se ji snažili opravovat ve jméně Ž na Š :)
Jakmile paní učitelka zmínila zítřejší matematiku, připsala Anežka a vypočítala hned čtyři příklady, až mi spadla brada. Jen u třetího příkladu se zapotili i prvňáčci a Anežka si málem zauzlovala prstíky. A nadržení prvňáčci ji výtvor obratem oznámkovali.
Nejvíc jsem se s Anežkou zasekla zase u interaktivní tabule na druhém stupni, kde si zkoušela angličtinu. Kolem šla parta odhadem osmáků-deváťáků. Musela jsem se smát. Vedle mě si stoupla holčina o hlavu vyšší, podávala mi listy a suverénně halekala: "Ahoj. Co děláš? Chceš si přečíst časopis?" Když ji to došlo, ani jsem ji neviděla odcházet, musela vysublimovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat