Navzdory zdraví členů naší domácnosti vím, že máme veliké štěstí. Jen je těžké tomu štěstí každý den věřit. Proto jsem si také musela pořídit Šťastnou knihu. Chtěla jsem se v ní dočíst, jak štěstí prožívat víc. Má se to asi takhle. Obvykle knihy nečtu. Mám je moc ráda, ale vždycky mám pocit, že místo čtení mohu dělat něco zajímavějšího. (Nebo jsem příliš unavená na četbu a raději hodinu přemisťuji kostičky v mobilu, než usoudím, že vidím dostatečně rozmazaně na to, abych mohla odložit hru a okamžitě usnout.) Tentokrát jsem měla dost času, protože po Toníkovi dostal horečky i Josef, který se mě jen tak nehodlal pustit. Při povalování po zemi v jeho blízkosti, na prsou okupována spícím marůdkem nebo v posteli při kojení jsem měla dostatek času, abych přečetla celou knihu do druhého dne.
Šťastná kniha přinesla to, co je zřejmé - za své štěstí si každý může sám. Záleží velkou měrou na tom, jak kterou činnost chceme prožívat. Nic překvapivého. Nicméně "100 věcí, které mi taky dělají radost" je geniální počin. Ještě před čtením knihy jsem jistojistě věděla o dvou bodech. Teď je chci, inspirována knihou, rozšířit. Zatím jsem sepsala 12 bodů, a časem bych se ráda dostala až k té stovce vlastních důvodů radosti. Jen tak. Každé štěstí se počítá.
1. Některé dítko se začne ze spaní hlasitě chechtat.
2. Sluníčko mě venku nečekaně zahřeje ve tváři.
3. Zahřeje mě květina, i když je to hrstička kvítků sedmikrásek právě vytažená z dětské kapsy.
4. Jedu sama autem a rádio hraje hlasitě oblíbenou písničku.
5. Kochám se ladností srnky, která se prochází za oknem, až dokud neuteče.
6. Odhodlám se a dám se s někým cizím do řeči. Třeba se saniťáka zeptám, jestli je skutečně bratr mé spolužačky ze základní školy.
7. Uvařím jídlo ze zásob a podaří se mi minimalizovat počet načatých věcí v lednici.
8. První jarní bouřka.
9. Podaří se mi napoprvé projet s kočárkem ven z výtahu.
10. Jdu na nákup a v kapse najdu potřebnou pětikorunu do vozíku.
11. Vrátí se mi něco, na co jsem už dávno zapomněla.
12. Sleduji se zadostiučiněním děti při zábavě, kterou by mi rodiče jako malé rozhodně nedovolili.
Ta kniha musi byt dobra inspirace.Je videt ze ke stesti staci kazdodenni zazitky.Preji at se maly Josifek brzy uzdravi.
OdpovědětVymazat...nádherné čtení ... Věrka
OdpovědětVymazat