Malá velká radost dne

Ulehání do čerstvě povlečené postele se mi nemá šanci přejíst. Převlékání postele je totiž tak neoblíbená činnost, že jí nehodlám provozovat víc, než je nezbytně nutné. Pokaždé během boje cípů s rohy je mi jasné, že každé to dvoumetrové monstrum má nademnou minimálně jednočtvrtinovou převahu. A to není fér.
Po prvním týdnu školy a zárověň školky se na tu vůni právě sundaného prádla ze šňůry těším dokonce ještě víc než obvykle. Dnes bylo opravdu nádherně.

Teď ještě po tmě najít, kam tam Josífek zašil půlku rohlíku...