Střípky ze života školních dětí

Hned druhý den školy jsme měli tu čest se školníkem - a to jsme ráno s manželem odcházeli už před prvním zvoněním.
Tondu jsem odpoledne nemohla dostat ze školky.
Z lesní školky nikdy nemohl odejít, aniž by si nepůjčil nějaké autíčko nebo si alespoň nenasyslil nějaký klacík. Cokoliv do ruky. Tentokrát tušil, že mu autíčko domů asi neprojde. Po chvilce nasazení to s ním vzdala samotná paní ředitelka - uhrál to alespoň na kousek černé modelíny.
Černá modelína našla nový domov nejspíš někde na piánu v základní umělecké škole, kde se Tonda zuřivě přetahoval s Anežkou o obě piána, co ve třídě byla. Já zatím s předstíraným stoickým klidem s učitelkou domlouvala, který ten z posledních dvou volných termínů bude méně na nic.
Máme připravenou tašku na zítra už od šesti hodin.
Čekala jsem, jak dostanu vyčiněno, že jsem Anežce dala do školy jen vodu s nakrájeným ovocem. Místo toho si novou láhev hýčkala ještě odpoledne doma a nadšeně si pomlaskávala.
Cítím se jako hrdinná matka.