Na stole

Perníkové srdce darované od prostředního, nejsladší. Jen kdyby mě teď každý den neuháněl, že se může také jíst a kdy už ho sníme...
Budík čerstvě nastěhovaný zpátky z bytu. Na jedno natažení tiká už druhý den. Kdybych já věděla, jak dlouho to vydrží..?
A konečně pivoňky. Zamluvené jsem je měla na záhonku tři týdny. Zatímco si už kvetly všude jinde, dokonce i tady v ulici, u nás na větrné hůrce až jako poslední. Chce se mi napsat cosi aspoň o delší výdrži, ale zítra se chystám na poslední tři poupata. Přírodě se neporučí. A je to tak dobře.