Je hezké vědět, komu mohu poděkovat za tuto úchylku...
Když už mámu hodně štveme, jde do lesa s košíkem nebo taškou (nejlépe obojím) a přinese je vždy plné všeho možného. Třeba teď nevyloupaných kaštanů. A ty teda já můžu!
Navíc má lavička na chodbě nový nátěr. Chodba se najednou neuvěřitelně rozsvítila a jako bonus se na ni výborně fotí.
Přírodniny ožívající postavičkami Schleich jsou nevyčerpatelná inspirace na dlouhé zimní večery...
...musíme vyrazit do lesa.
:-))
OdpovědětVymazatJa som mama čo tiež často uteká do lesa :-)
Aj uteká !
A to je tá spížka, ktorú ste mali v byte ?
Tahle spížka je jiná. Naší máme v podkroví, je to ideální kus nábytku - nižší a mělčí, takže se vejde i k nám :)
VymazatJani, podľa dlažby, kt.ma už oslovila, keď si tam robila vešiakový kútik, mi došlo, že je to chodba...
OdpovědětVymazatale až teraz mi doplo aký pekný náter lavice...sivý a biely, alebo sivo - sivý ?...ak môžeš , prezraď mi ako si dosiahla tak pekné, nepravidelné tieňovanie... ,,šmuhy,,...-)
Takto by som hore dala drevenú dlážku v podkrový u nás :-)
Tentokrát jsem nepatinovala já, ale mamka stylem "já natřu tu lavici na bílo, jo?" a když jsem sešla o nějaký čas později z podkroví, byla už hotová. Natírá se bílou barvou, vodou ředitelnou, kterou po nanesení na celý ten kus nábytku rozetřeš v jednom směru hadrem.
VymazatAha, hadrem ! , Janička, a pôvodná farba lavice ?
VymazatDlažbu si pamätám, a ako si ju pekne zakomponovala....
Původně tmavší hnědá. Samotnou mě překvapilo, jak moc to tu chodbu najednou prosvětlilo.
Vymazat