Vyrazila jsem se staršími dětmi procházkou na houby a na kaštany. Tonda jako obvykle dotáhl domů takřka půlku lesa - ruce a kapsy plné pokladů, uvítal i mou tašku na kaštany, do které nastrkal ještě velký kus mechu. Dědu tahle záliba obou kluků - mít stále plné ruce - přivádí k šílenství, já se bavím. Stačí si představit Josífka, vzrůstem o něco málo většího než skřítek a menšího jak běžné roční dítě, jak držíc v jedné ruce klacík, ve druhé třeba autíčko, si otevírá mužným kopnutím do přivřených dveří.
***
Alej se od našeho výročí obarvila do žlutooranžova. Daňkům o kus vedle to na zlatavém podkladu sluší stejně jako ve kteroukoliv jinou dobu. A mně bylo prostě úžasně při nenáročném sbírání kaštanů, zatímco ti dva vystřídali nespočet rolí na neidentifikovatelném objektu, který by běžný smrtelník označil za strom.
Doma mezitím dozrály poslední ostružiny na staronové poličce v kuchyni. Zase jedno provizorium, které se ukázalo natolik dobrým, že s námi už zůstane.
Žádné komentáře:
Okomentovat