Kulatiny

Vdávala jsem se velmi mladá. Důvody to nemá, prostě se nám chtělo. Díky hledání různé inspirace pro svatební den jsem skončila na českém svatebním serveru, kde se postupně vytvořila skvělá parta. Přátelství nám v dost případech zůstalo dodnes, z virtuálních se postupně stávala přátelství nevirtuální, přidaly se kromě srazů i společné dovolené a spousta nově narozených dětí. Teď už přibývá skoro víc rozvodů než dětí, ale to je jiná písnička. Chtěla jsem se dostat k okamžiku, kdy se všechny kamarádky obávaly té trojky na začátku jejich věku. Jak já se jim škodolibě smála... Už proto jsem asi nemohla teď ztratit tvář. A zvláštní věc - až jsem se na jinak obávané 30. narozeniny v posledních měsících začala těšit. Povánoční narozeniny sice dopadly jako obvykle v režimu horor, hned další den ho ale setkání a oslava s přáteli bohatě vyvážily.
Nádherné květiny, překvapení s dortem (Můj první dort se svíčkami! Když je každý přejedený cukroví! Jupí! :D), příjemná společnost, večeře od manžela a hraní deskovek do dvou do rána. Nejkrásnější narozeniny! Děkuji Petře, Míšo, Pepo, Moni.

Sametové okvětní lístky z uvadajících růží od rodičů mi bylo líto nevyfotit. S pupeny od šperkařky Janji Prokič jim to, myslím, dost sluší. Zbožňuji ty ruční tahy na stříbře.