K chalupě byl uvnitř i stromeček. Dokonalé plastové retro s háčkovanými ozdobami. Čekal na mě, jasná věc. A pod ním se k mému překvapení během dne objevily dárky (to kdyby se někdo divil, proč jsem na Instagramu slavila Vánoce).
Díky sudičky moje, i když ten největší dárek byl, že jste přijely takovou dálku!
Vůbec poprvé jsem si pozvala takovouhle bandu. Bez dětí, bez manželů, rozdíl ještě větší, než jsem kdy čekala. Třeba v jídle. Celkem očekávaně žádné "fuj" a rozlévání po stole, navíc jsem vše nanosila na stoly k večeru a do rána byly talíře stále poloplné. Domýšlivě zůstanu u toho, že to nebylo mým kuchařským uměním nebo výběrem jídel. Dělat pohoštění pro ženy, nebo pro ženy a děti, nebo naopak jen pro muže, je pokaždé úplně jiné.
První kategorie byla rozhodně nejvíc oceňující a nejmíň vytěžující. Stihla jsem se bavit, kuchtit i poklízet. A což teprv balení a uklízení celé chalupy - během dvou hodin kompletně hotovo. Upřímně - trošičku mě hlodá, proč se vlastně jezdí na rodinné dovolené? :))
Přes poslední noc zasněžila silnice a první pluh v devět ráno ji vyhladil do perfektní bobové dráhy. Škoda jen že už jsme potřebovali jet autem. Do kopce. Pokud chtěly holky na vlak včas, musely auto za zatáčku vytlačit. Taková událost tlačení auta třemi ženskými pak probíhá za mačkání spouště mobilu té čtvrté. To v Praze nemají. Jen u Muzea.
Žádné komentáře:
Okomentovat