Na peci

Nejmenší svišť dorostl vlastní samostatné postýlce. Variant jsme pro naše minipodkroví přeci jen pár našli. Mohli jsme se odstěhovat do kuchyně a nechat celý pokoj jen dětem. Mohli jsme tu vše vystěhovat, přidat úložné prostory na míru a z mého oblíbeného nábytku nechat jen jeden dva kousky. A nebo zvolit nejjednodušší kreativní variantu, kdy se poslední neuspořádaný kousek podkroví promění v postel. Asi není tak těžké uhodnout, co vyhrálo. Na postel ale byly nároky tak velké, že jsme ji museli udělat sami.
Použila jsem noční stolky z IKEA - potřebovala jsem šuplíky na oblečení z komody, co stála na místě původně, a zároveň nějakou základnu k budoucí posteli. Sezónního oblečení máme hodně, Josífek oblečení samozřejmě dědí a navíc moje geny moc nerostou a mívají oblečení i dva roky po sobě. Takže jsem potřebovala využít i co nejvíc místa pod postelí. Že bude vyšší než je obvyklé, bylo jasné od začátku. Rošt jsme přivrtali na hranoly, aby držel pevně pohromadě a mohl se odsouvat nebo zvedat dle libosti a my se tak snadněji dostali k věcem uloženým pod postelí.
Teď jí říkáme na peci a válíme se na ni rádi všichni do jednoho. Je z toho koutku skvělý přehled.

Mašinku namalovala Anežka Josífkovi k svátku, uvidíme, jak dlouho vydrží. Zatím, zdá se, si ji docela hýčká.