Zlatá svatba ze zálohy

Už jsem dělala svatbu s přípravou rok předem, svatby za pár měsíců, ale svatbu přes noc tedy poprvé. Výdrž 50 let, která tomu předcházela, by si jistě zasloužila delší přípravy. To by tomu ale nesměl předcházet rozhovor zhruba následující:
1: "Vaši přijdou v sobotu grilovat."
2: "Kolikáté mají výročí?"
3: "No oni mají padesát let..."

Během soboty ráno: nakoupit jídlo a pití, svatební kytici, napsat projev, koupit dort. Nenapadlo by mě to, ale mezi nejedlými ozdobami na dort měli v cukrárně také zlaté prstýnky, kus za 3 Kč. Beru. Ozdoba s číslem 25 nás vede k myšlence použít padesátku. Od toho už je jen krůček ke kamarádovi - má plotr! Stavujeme se u něj a domlouváme a ladíme, jak má originální ozdoba na dort vypadat. Odpoledne se pro ni stavujeme a bereme to přes svatební půjčovnu, kde vybírám závoj.
Po třetí hodině telefon, jestli rodiče přivezeme k nám. Jistě, hlavně nenápadně, nechceme, aby o čemkoliv měli tušení. Čímž si manžel vyslechne už v autě, jak to že neví, proč s sebou vezou i obložené talíře. Hraje hru dál, oficiálně vážně nic nevíme. Starosti mám jen o to, nakolik s námi budou hrát děti. Anežka ví vše, později sehraje zásadní roli oddávajícího, Tonda ví jen nezbytné minimum a Josef, který se práve vyspal, může akci zkazit vytaháním dekorací, které jsem si zatím nanosila za keře.
Hlavní aktéry usazujeme bokem k přípitku, já mizím zdobit zahradu a Anežka se obléká do svátečních šatů. Nevěsta pak od nás dostává kytici a závoj. Jde se na věc.

Po krájení dortu jsem se rozhodla je potrápit ještě vzájemným krmením. Jen děravou lžíci jsem vyměnila za příbor. No a knedlíčkovou polévku za grilovací klobásu od řezníka.

Za největší úspěch považuji těch pár fotek, co jsem během téhle bleskové akce zvládla. Každopádně bez pohotových přátel a rodiny si to neumím ani představit, všechno drahé kamení světa jsou!