2016

Do nového roku jsem skočila po hlavě, že se mi k původně zamýšlenému malému bilancování ani nechce vracet. Navzdory vnímání spousty lidí byl pro mě rok 2016 nádherný. A v novém roce mě okamžitě strhnul zrovna tak ten současný.
Ale hezké věci je si potřeba připomínat neustále, jdu na to.

V lednu si můj blog vyzkoušel, jak by mu to slušelo na tištěných stránkách.

V únoru se toho dělo, ostatně jako každý rok, spoustu. Třeba jsem se pokoušela o další raw dort. Nebo se o nás psalo tentokrát na blogu Originální svatby. A poprvé jsem psala takovou svou soukromou rubriku Na návštěvě z úžasné stodoly pro Výbežek.eu.

V březnu jsem zdobila vajíčka a ošatky na několik způsobů, nejradši mám ten úplně nejjednodušší dole na fotce - ostatně jako vždy. Také jsme dali s manželem hlavy dohromady a sepsali návod na zprovoznění našich oblíbených retro hodin na centrálu.

Když postupuji rokem dále, nestačím koukat, co všechno se dělo v dubnu. Manželova operace další metastázy; koncert, kde jsem si, šikulka, hned po domluvení smazala celý rozhovor s Lucií Bílou; báječný víkendový kurz na homestaging. Dokonce jsme v našem minipodkroví zrealizovali samostatnou postel pro Josífka. A všechno dopadlo výborně!

Květen byl u nás takový bydlící. Nové světlo, nová kokedama, navíc jsem vedla workshop na Prague Design Week.

Od června už s námi nebydlí batolátko a na poli se suší balíky. Objednávám si letos zase ty voňavé po seně, ne po siláži, děkuji předem.

Červenec a začátek krásných prázdnin nejen pro děti. Stihla jsem spoustu zajímavých akcí jako focení první svatby, několik návštěv podstávkových domů - malých i velkých, hledat s dětmi poklad na konci duhy, mít radost z nových grafik, které jsem jen tak mezi řečí dostala od úžasných lidí.

Srpen byl dekorační se vším všudy. Nejprve několikahodinové dekorování oslavy narozenin pro dvouletého raráška, potom zlatá svatba manželových rodičů vyrobená z ničeho ani ne přes noc, a na úplný závěr prázdnin dva víkendy na kurzu interierového designu se SOFFA. Přesně tam jsem si Vnitroblock okamžitě zamilovala.

Prvního září jsem odevzdala všechny děti do školy a školky a zavládl tu na práci nevídaný klid. O dva týdny později jsem vzala Anežku na open mic na její autorské čtení, které se zvrhlo ve čtení moje a její hraní na piáno. Obojí mělo jednu autorku a úspěch. Blbli jsme s dětmi také venku nebo doma s nůžkami.

V říjnu jsem se musela podívat na Václavák. Na veselejší notu jsem se ale snažila oslovit stomiky, že mají své nesporné výhody.

V listopadu už jsem nemohla vyhnat z hlavy přípravy na Vánoce a vyráběla jsem dokonce taburetku z tubusů.

A konečně prosinec protkaný adventním kalendářem a obrovským těšením. Nakonec ani nevím jakou fotku a příběh ještě vybrat. Nádherný byl celý.