Noci s princem

Na kratochvíle jako je čtení, si moc času v pravdě nenechávám. Že by předsevzetí? Alespoň jednu knihu za měsíc, když už to nejde jednu za den jako v dobách letních prázdnin na základní škole. Někdy i dvě...
První čtu cestopis Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Nepamatuji se, u které knihy bych se tak bavila. Prochechtala jsem u ní pár večerů nad humorem mně blízkém. Ilustrace od Tomski&Polanski jsem si povětšinou také moc užila.

Narozeninové dárky se mi až nebývale barevně sešly. Jen o barvě kuchařky od mámy nemám tušení. Dodnes ji nenašla.

Je půl jedenácté nedělní noci a právě jsem dočetla svůj narozeninový dárek. Josífek mi dělá už dobrou hodinu společnost, přestože podle mých odhadů, když jsem si rozsvítila lampičku v ložnici, měl už spát.
"Já tě pikleju," završil scénu, kdy jsem dočetla a natáhla se zhasnout lampičku. V tu chvíli mě totiž zkřivila křeč svalů operovaných před dvěma lety a jal se mě ochraňovat přikrytím dekou. Jeho empatie dalece převyšuje průměr naší rodiny. Dojalo mě to. Kam se hrabe jeho "mám tě láda" několikrát během dne, kdy se mi vysápe pomazlit na klín, jen aby si mohl hrábnout do výstřihu.