Cukr a bič

Přiznávám. Byla jsem to já, kdo včera při odcházení do postele utrousil, že už by měl tu Superstar vypnout a jít spát. V seznamu stanic byste teď takový program hledali marně. Ale přesně před sedmi lety běžela tahle hudební show jako hlavní večerní program.
Pamatujeme si to, protože tou dobou jsme byli už druhý den v porodnici, přestože jsem kontrakce po příjezdu měla jen občas. Z toho muž usoudil, že rozhodně nevypadám na brzký porod ani po pilulce na vyvolání a může se tedy dívat dál. Někdy v jedenáct hodin večer jsem se ale probudila silnou kontrakcí. Klepala jsem se nevyspáním a nutně jsem se potřebovala na finále nadopovat cukrem. Muž musel spát sotva hodinu. Následný porod se měl co dělat udržet v bdělém stavu. Ani důkladná masáž ruky až na kost mu, tuším, nějak nepomáhala.
Už jen vytáhnout ho z postele byl nadlidský úkol, moc nevěděl, ani kde je. Natož když jsem po něm chtěla sklenici s vodou a cukrem. Teď hned. Nicméně zvládl takovou informaci vstřebat už asi na čtvrtý pokus.
Chlapeček se nám narodil ve 2.45 v pondělí. Jméno Toník dostal až někdy nad ránem.

A že my naše manželské etudy dohráváme zásadně do konce, jsem si zas jednou vyzkoušela na vlastní kůži dnes, kdy mě muž vzbudil uprostřed noci. On měl totiž vše nachystáno. Vedle mé postele stála sklenice s vodou a cukr.