Být deset let mámou je dost neidentifikovatelný pocit. Cítíte se stejně jako před těmi deseti lety, možná jen krapet zkušenější, ale rozhodne ne starší. Že si toho nemůžete tolik nalhávat tušíte jen při pohledu takřka z oka do oka tomu stvoření, které vám v tuhle chvíli sahá po nos, má své idoly a ve škole přemýšlí, koho ze spolužáků zrovna miluje. A vy přitom vidíte to vehementní krčení kolínek na roce za zvuku tanyny, ty tříletý lokýnky spouštějící se kolem buclatých tvářiček, nebo ta šestiletá očíčka s vepsaným očekáváním za lavicí v první třídě. Celé to má teď jen poměrně atraktivní balení a prořízlejší pusu.
Slavení o svátcích má své zjevné nevýhody. Jakmile na něco zapomenete během příprav, zachránit vás může jenom benzínka. Pakliže máte dobrý pocit, jak jste dobře nakoupili během předvánočních slev, jedna tamní návštěva to rychle napraví.
Nebo je tu má oblíbená inprovizace. Dětský vánoční punč asi zavedu na přípitek jako tradici.
S jedinečnou slavnostní atmosférou je to na Boží hod taky těžký. Slavnostním jídlem po předchozím obžérství nikoho neohromíte. Jediný rozdíl tak zůstává v dárcích pouze pro oslavence nikoliv všechny přítomné. Tak jsem jich pro tu změnu Anežce půlku schovala. Výraz lehce zoufalý, ale našla je nakonec všechny, fakt.
:) Dojímám se
OdpovědětVymazat