Má se to tak, že na hořící svíčky zas tak nejsem. Málokdy si na ně vzpomenu, i když jich máme doma požehnaně. Vlastně mi dělají největší radost úplně netknuté. Neptejte se mě proč, nevím.
Adventní věnce (i ty mé nevěnce) dopadají každý rok stejně. Zapálíme je na pár minut a maximum kam svíčka vyhoří, je asi tak pětina. A zbytek roku nevím co s těmi nedohořelými svíčkami dělat.
Letos jsem měla poměrně jasnou představu už delší dobu, ale u realizace jsem se dost zapotila. Vypomohl mi Toník s jeho duplem, kterým jsem si kruhový tvar eukalyptové větvičky zajistila a dala zaschnout do dalšího dne na topení.
Tak teď už jen poslední stuha na zlatou neděli.
Žádné komentáře:
Okomentovat