Porce krásy

Valentýn se u nás slaví poctivě každý rok. Stejného jsem si všimla i u našich rodičů. Neberu ho jako komerční svátek - je vždycky o dvou lidech, jaký si ho udělají. A dělání radosti nemusí stát přeci vůbec nic, jen nápad. Že se nám letos trochu zvrhl, za to nemohu :)
Každopádně jsme slavili dost netypicky. Starší děti odjely v týdnu na tábor a manželovi se nakupila neodkladná práce. Já se odpoledne vrátila z mé dosud nejdelší tour de manuální převodovka a na stole stála tahle nádhera. Ano, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Což ale neznamená, že mi ji musí drahý choť zavírat ještě několik dní poté jenom proto, že se mu to líbilo.
Ale dobrá, odpuštěno, překvapením byla pořádným.
Místo večeře jsme spolu šli další den na oběd a na cíli - být spolu - to vůbec nic neubralo. Děkuju ♥